Koncem 19. století, kdy se cechovní sdružení stalo přežitkem doby a kdy byly zakládány desítky spolků nejrůznějšího zaměření, vyvstala i potřeba založit nové sdružení tanečních mistrů v království Českém, které by chránilo jejich zájmy, dohlíželo na dodržování zákonů, týkajících se vyučování tancům a také zamezovalo jejich pokoutnímu učení atd. A tak na popud pražského tanečního mistra Gustava Čejky se o vánocích r. 1895 sešli pražští taneční mistři v restauraci U Brejšků a na základě spolčovacího zákona z r. 1867 se dohodli o založení Klubu pražských tanečních mistrů. Předběžně se jich přihlásilo 15: Jan Beutler, Gustav Čejka, Ferdinand Červenka (otec bratrů Bohumila a Vlasty Červinkových – viz dále), Ferdinand Davídek, Emil Chalupa, Josef Hanz, Bohuslav Jůza, Jan Kamenský, Richard Kaska, Prokop Laušman, Josef Linhart, Karel Link, Tomáš Pirnik, Josef Pohl a Josef Vydra. Vůdčí osobností byl Čejka, neboť vedl veškerou agendu, připravoval stanovy atd. Protože se k zamýšlenému spolku přihlásila v krátké době převážná většina tanečních mistrů z historických Českých zemí, byl původní název změněn a spolek v r. 1896 ustaven jako Klub tanečních mistrů v království Českém se sídlem v Praze. Konečné znění stanov pro takto rozšířený spolek bylo vypracováno někdy v období 1896-97. Než byly stanovy c. a k. místodržitelstvím v Praze po řadě připomínek konečně v r. 1902 schváleny výnosem č. 249.149, několik původně přihlášených členů zemřelo, takže zmíněnému zemskému úřadu bylo pak oznámeno následující složení vedení a tyto jména členů:

Protektor: Karel Link st., ředitel České královské zemské taneční školy a člen německé Akademie tanečního umění ve Vratislavi (již od 70. let 19. století; z Rakouska-Uherska to byl pouze on a rakouský taneční mistr Eichler z Grazu – v té době šlo o velké vyznamenání!).

Čestný člen: Achille Viscusi, baletní mistr Českého zemského Národního divadla v Praze. Předsedou byl zvolen Jan Kamenský, jednatelem Prokop Laušman.

Pražští členové: Jan Beutler (Praha III.), Ferdinand Červinka (Praha VII.), Ferdinand Davídek (Žižkov), Josef Hanz (Praha I.), Emil Chalupa (Praha II.), Bohuslav Jůza (Král. Vinohrady), Jan Kamenský (Praha II.), Prokop Laušman (Praha II.), Josef Linhart (Praha I.), Tomáš Pirnik (Smíchov), Josef Vydra (Praha I.).

Mimopražští členové: Josef P. Bouša (České Budějovice), Josef Černohlávek (Kolín), Václav Čtvrtečka (Hradec Králové), Karel Haydelmayer (Plzeň), Karel Hůrka (Slaný), Vilém Leist (Schlagenwald, patrně Slavkov v západních Čechách), Jan Matlas (Dobrovice), Pavel Mühlsiegel (Chomutov), Jan Opitz (Šenov u Šluknova), Antonín Paukert (Dubí u Liberce), Ferdinand Popelka (Louny), František Pehr (Boleslav), Václav Reichert (Děčín), Gustav Roch (České Budějovice), Robert Rössler (Jablonec nad Nisou), Adolf Russ (Rybáře u Karlových Varů), Jindřich Seidl (Mladá Boleslav), Josef Schubert (Liberec), Štěpán Schwarz (Most), Josef Slepička (Březové Hory), Bohuslav Soukup (Liberec), Antonín Střihowský (Olomouc), Antonín Šticha (Kladno), Ottomar Wagner (Krlice u Teplic).

K zajímavým bodům tehdejších stanov patří, že „Klub se bude domáhat úředního schválení, aby klub a nikoliv jednotlivec oprávněn byl zkoušeti a vydávati vysvědčení způsobilosti nastávajícím tanečním mistrům, na jehož základě by koncese dosíci mohli; bude se snažit zavésti stejnoměrnou vyučovací methodu“, a dále „podporovati členy klubu pro stáří neb nemoc neschopné vykonávati své povolání, pokud prostředky klubu tomu dovolují a vdovy a sirotky po členech klubu”. Klub „pořádá schůze, kde se hovoří o umění tanečním a o záležitostech, týkajících se klubu, obsahu nepolitického, předvádí prakticky osvědčenou látku vyučovací, staré i nové tance a hovoří o nich”. Jednací řečí byla čeština.

Klub tanečních mistrů v království Českém tak patřil k nejstarším organizacím tanečních mistrů v Evropě. Pro porovnání, British Association Teachers of Dancing (BATD) vznikla v r. 1892, Imperial Society of Teachers of Dancing, tedy slavná ISTD, v Londýně v r. 1904. V r. 1911 zemřel téměř zapomenut a ve velké bídě Josef Vydra, autor národní čtverylky z r. 1884. Ve stejném roce odešel i nestor českých tanečních mistrů Karel Link (*1832), zemský taneční mistr v Praze. K tanečnímu povolání byl připravován a veden ve škole svého otce Ignaze Linka (*1800 +1870). Ve svých třiceti letech pak z popudu básníka Jana Nerudy vytvořil Českou besedu – tuto nejslavnější českou čtverylku (hudbu složil Ferdinand Heller; poprvé na veřejnosti se beseda tančila v sále pražského Konviktu 11. listopadu 1863). Českou besedu jsme mohli ještě nedávno vídat v předtančeních slavnostnějších plesů, dnes ji lze spatřit již jen výjimečně. V době 1. světové války kurzy tance živořily a uplatňovalo se spíše soukromé vyučování. V praxi mohli pokračovat většinou jen starší mistři, kteří již nepodléhali vojenským odvodům. V r. 1917 zemřel Richard Kaska (*1859), jeden z velkých tanečních mistrů 19. a začátku 20. století, který převzal taneční školu po svém otci Konstantinovi (+1884). Byl autorem moravské besedy (1892) jak po taneční, tak i hudební stránce. Kaskova taneční škola měla po dobu své existence vynikající renomé a jejími žáky byla řada pozdějších významných osobností. Ve stejném roce odešel i Ferdinand Červinka, který byl zakladatelem stejnojmenné proslulé pražské Červinkovy taneční školy, kterou převzali a rozšířili jeho synové Bohumil a Vlastimil, později nájemci Mramorového sálu v pražské Lucerně. Po J. Kamenském stáli v čele Klubu od r. 1903 do r. 1918, postupně Karel Haydelmayer z Plzně, Josef Linhart z Prahy a Karel Hůrka ze Slaného, jednatelem byl po celou tu dobu Prokop Laušman z Prahy.

Dne 23.srpna 1933 se uskutečnila valná hromada (sjezd), která schválila změnu stanov i název organizace na Svaz československých učitelů tance a nauky o slušnosti a majitelů tanečních škol (SUT). V dalším roce pak Zemský úřad vydal předpisy o vyučování tanci a nauce o slušnosti. Ke 40. výročí organizování tanečních mistrů v Českých zemích se 15.srpna 1935 uskutečnilo na Žofíně slavnostní shromáždění SUT za přítomnosti Angličana Victora Silvestera s manželkou Dorothy a delegací z různých tanečních svazů domácích i zahraničních. Silvester měl přednášky, vystoupil i v několika exhibicích a byl jmenován čestným členem SUT. Na recepci byl sice mj. pozván a přítomen i předseda svazu amatérských tanečníků JUDr. Vladimír Nádvorník, avšak na Silvestrův seminář a exhibiční vystoupení neměli amatéři přístup. V r. 1937 zemřel ve věku 48 let taneční mistr Bohumil Červinka. Jeho taneční škola se sídlem v Mramorovém sále Paláce Lucerna byla za první republiky v Praze nejznámější taneční školou a také dostaveníčkem zejména mládeže z tzv. lepších rodin, resp. ze zámožnějších měšťanských vrstev. Také více než tanci se zde kladl důraz na bonton a společenské chování. Chodit k Červinkovi tehdy něco znamenalo. Červinka předtím působil v sále pavilonu na Letné (tzv. Červinkův salon v Letenských sadech čp. 341).

K dalším nejnavštěvovanějším pražským školám v meziválečných letech patřily postupně především taneční ústavy Josefa Linharta st. a ml., Marie Szynglarské (roz. Kaskové – první nájemkyně Mramorového sálu Paláce Lucerna, ještě před B. Červinkou), Gustava Jiráka, Josefa Pešty, Antonína a později Jaroslava Floriana, Otakara Landy, Václava a Remislava Holase a Břetislava Oplta. V r. 1938, kdy se již schylovalo k II.světové válce, složila skupina pražských mistrů tanec, který nazvala Po našem jako protiváhu k tanečním novinkám lambeth walk a big appel. „Po našem” byl po dobu okupace tančen se zpěvem.

Svaz učitelů tance Čech a Moravy

Po obsazení ČSR se nuceně změnil název na Svaz učitelů tance Čech a Moravy. Během protektorátu bylo zakázáno pořádání veřejných tanečních zábav. Zástupci SUT ale docílili, že v rámci provozování živnosti se nevztahoval na vyučování tance. Takže v tanečních kurzech se tančilo dál. Jenže časem se zákazy, různá omezení a kontroly stále stupňovaly až nakonec v r. 1944, po atentátu na Hitlera, byla zavřena i divadla a ostatní kulturní podniky. Byla zastavena činnost i v tanečních kurzech a někteří mladší učitelé tance byli totálně nasazeni do továren a dalších podniků. Po válce se29.května 1945 sešli v Praze členové SUT na slavnostním shromáždění, na němž byla obnovena činnost této organizace po celém území ČSR, ale již bez Podkarpatské Rusi, která připadla Sovětskému svazu. V roce 1946 byl novým jednatelem po zemřelém Josefu Peštovi zvolen Břetislav Oplt.

V průběhu r. 1968 se politické poměry značně uvolnily a začaly vznikat nové občanské a společenské organizace, které v předchozích letech nebylo možné ustavit. Učitelé tance chtěli navázat na tradice svých předválečných sdružení, což se nakonec povedlo v Národním domě na Smíchově (tehdy Dům kultury kovoprůmyslu) 17.května 1969, kdy se konal ustavující sjezd SUT pro území Čech a Moravy. Předsedou byl zvolen JUDr. Josef Chrastil, tajemníkem Břetislav Oplt, předsedou Pražské odbočky SUT se stal Dušan Konečný. Prvním čestným předsedou byl jmenován B. Oplt. Redaktorem nově založeného interního časopisu Informsut byl zvolen Josef Kábrt ze Sokolova, který jej redigoval až do roku 1994, (čísla 1 až 100). Hned v r. 1969 byl také v Praze uspořádán I. ročník celonárodního školení učitelů tance, které připravovala organizační komise vedená Gustavem Mědílkem ze Zlína. V Levém křídle Průmyslového paláce pražského Výstaviště se v srpnu 1971 uskutečnil II. sjezd SUT, který zvolil nové vedení: Antonín Hušák (Libušín u Kladna) – předseda, Ing. Jindřich Hes (Mladá Boleslav) – jednatel, Bohumil Kleinberg (Praha) – pokladník. Z obsáhlého usnesení jsou zajímavé dvě věty: „Rozšiřovat členskou základnu SUT, získávat zvláště nové učitele tance, kteří dostávají pověření k vyučování po absolvování Lidových konzervatoří. Zlepšit příspěvkovou platební morálku členů, rozejít se s těmi členy, kteří nemíní plnit jednu ze základních povinností příslušníka kterékoliv organizace”. V r. 1973 oznámil britský časopis Ballroom Dancing Times, že Jiří Strejc se stal prvním čsl. učitelem společenského tance, který za “koučování” Elizabeth Romain ze školy Alexe Moora složil u britské Imperial Society of Teachers of Dancing (ISTD) zkoušky.

V r. 1975 vysílala Československá televize v pořadu pro učně čas od času výukové lekce společenských tanců, které vedl Dušan Konečný. První televizní taneční kurzy vedl ale již koncem padesátých let JUDr. Josef Chrastil, o něco později, začátkem 60. let Jan Pavlík s partnerkou Ingrid Seidlerovou. Další pak od října 1966 vysílala Československá televize jako seriál nazvaný konvenčně Smím prosit?. Pořad uváděla Heda Čechová, výuku standardních tanců vedl Josef Trubač, latinskoamerických Dušan Konečný s Doris Papouškovou, ukázky předváděli manželé Milan a Jitka Boumovi taneční kroužek Styl Jana Pavlíka, kubánští studenti aj. Zatím poslední televizní kurzy pro začátečníky připravil kolektiv tanečních mistrů Dušan Konečný, Mgr. Petr Šimek, Jan Nekola a Ing. Miroslav Brožovský a uváděl je zpěvák Jiří Korn, vysílala Česká televize koncem let 90. V 80. letech se činnost SUT v průběhu března a dubna zaměřovala na organizaci okresních a krajských kol soutěže absolventů tanečních kurzů – tzv. kategorie E a soutěží v diskotékových tancích. Základní kola se konala na závěrečných věnečcích a plesích tanečních kurzů a lepší páry postupovaly do okresních kol, která organizoval SUT ve spolupráci s mládežnickými institucemi (SSM). V těchto fázích šlo o nejmasovější taneční soutěže v ČSR – za účasti mnoha tisíc účastníků. Ti nejlepší se pak sešli na národním kole – Mistrovství ČSSR v kat. E. V říjnu 1981 se konal V. sjezd SUT, který určil hlavní směry činnosti pro další období. Bylo zvoleno nové vedení. Předsedou se stal František Karas (Praha), tajemníkem Gustav Mědílek (Zlín), pokladníkem Stanislav Zíka (Karlovy Vary). V té době SUT registroval cca 350 členů, avšak jejich prostřednictvím působil každoročně na více než 110 tisíc mladých frekventantů různých tanečních kurzů.

Od roku 1996 jsou některým členským školám SUT, ponejprv Taneční škola Plamínek, Taneční škola Hes, Taneční škola Bohemia (Ing. Bohumil Černý), TŠ Mládí Marie Vlachové, TŠ Zita, a TŠ Duha (Karel Řídel) vydávány certifikáty opravňující jejich držitele k používání titulu „Taneční škola SUT”. Uvedené školy používají certifikát k propagaci SUT a samozřejmě i své – k zdůraznění vážnosti taneční školy a její příslušnosti k cechu kvalifikovaných učitelů tance. Vydávání těchto certifikátů pokračuje i v dnešních dnech. Je třeba ještě říci, že řada tzv. profesionálů z řad učitelů tance i soutěžních tanečníků (z nichž někteří rovněž vyučují ve svých soukromých studiích a klubech) nejsou ve skutečnosti profesionálové, ale mají své „civilní” zaměstnání (třeba jen jeden člen páru). Ostatně, kdo byl a je amatérem a profesionálem, o tom se diskutovalo a vedly i spory již v meziválečném období. Na toto téma by bylo možné se sáhodlouze rozepsat. Navíc vydání Živnostenského listu k vyučování tance není od r. 1990 podmiňováno odpovídajícím odborným vzděláním (tzv. vázaná živnost), tedy stačí jen občanský průkaz. Problém tkví v tom, že sebelepší tanečník nemusí být ještě dobrým pedagogem. Právě taková shoda vlastností je dost vzácná. Navíc je třeba si uvědomit, že do základních tanečních kurzů se hlásí většinou úplní začátečníci, které je mnohdy třeba především naučit správně chodit! Pro laiky třeba nepochopitelné tvrzení, ale učitelé tance dobře vědí o čem je řeč. Jednoduchost totiž není jednoduchá. Správně a s naprostou samozřejmostí provedená taneční chůze, to je mnohdy to nejtěžší k zvládnutí. Ne náhodou někteří učitelé tance začínali a začínají výuku nácvikem taneční chůze (tzv. Brush step, kdy se pohybující se noha při míjení stojné nohy téměř o ni tře). Odborná práce dobrého tanečního pedagoga spočívá v tom, že látku dovede nejen stručně a jasně vysvětlit a předvést, ale musí mít i dostatek trpělivosti s opravováním chyb a pochopení i pro méně nadané jedince. Další, snad ještě úmornější prací, je administrativa, zajišťování provozu školy, pro prodloužené a plesy shánění cenově přijatelných hudebních skupin, orchestrů a sálů s rozumným nájemným a to vše v určitých termínech, účast na vzdělávacích seminářích, různých poradách, schůzích atd. O odklonu určitých vrstev obyvatelstva od společenského tance svědčí mj. také vzhled obyvatel ČR. Lze bez nadsázky říci, že 30% populace trpí více či méně nadváhou. Navíc přibývá obezity u mladých generací, a to i u dětí; stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Na druhé straně určitý výběr společnosti si začal znovu uvědomovat význam společenského chování a tance, serióznosti, diplomacie, umění konverzace a vystupování, zejména v kontaktu se zahraničními partnery. A tak některé taneční kurzy nemají o žáky nouzi. Záleží na učiteli, úrovni a místě pořádání. Z toho vyplývá, že taneční kurzy jistě „přežijí“ i v dalších desetiletích. Nepochybně k zájmu o společenský tanec přispěl i pořad České televize Stardance, který v licenci BBC vysílala již v deseti řadách. Je to „pořad o kráse a pohybu“, jak řekl Marek Eben, jeden z moderátorů, a byl jedním z nejsledovanějších pořadů za poslední desetiletí vůbec. O popularitě tance svědčí také např. již čtvrtá reedice knížky Taneční v kapse z pera Jiřího Plamínka, poprvé vydaná v roce 2001. Na tuto knížku, která zahrnuje popis tanců pro začátečníky i mírně pokročilé, ostatně navazuje i stejnojmenné DVD, které navíc využívá při výkladu možnost obrazu.